Modlitba

Modlím se s mámou a tátou

Mnoho rodičů, i těch, co chodí v neděli do kostela, se doma s dětmi nemodlí. Často to není neochota, nechuť nebo špatná vůle. Třeba se s nimi doma nikdo nemodlil.

Ať mám prázdné ruce

Pane, prosím, pomáhej mi oprostit se od věcí. Abych je užívala k prospěchu, ale nekladla jim větší důležitost, než mají.

Pýcha

Ano. Jsem dobrá! Tohle všechno se mi povedlo. Mám úspěchy v práci. Lidem se líbí, co dělám. Ale mně to nestačí. Chci stále víc a víc. Víc výkonů, víc úspěchu. Víc slávy. Víc peněz. Někdy také víc dobrých skutků. Víc modlitby. Protlačená kolena. Jsem výkonná! Ale ta touha po výkonu mi brání žít v radosti.

Když jsem ve stresu

Nevím, do čeho se pustit dřív. Zdá se, že není v mých silách zvládat všechny úkoly, které jsou přede mnou. Udělám jeden - a další dva se vynoří.

Chci tě, Pane, chválit

Opět mohu po čase vstoupit do zpovědnice a zříci se tam všeho zlého. Je ohromující, s jakou lehkostí nám odpouštíš znovu a znovu. Stále dokola. Je úžasné, jan nás zbavuješ všeho špatného. Jak nás naplňuješ radostí a úlevou. Celý ten ošklivý balík špatného Ti mohu u zpovědi nechat - a Ty ho přijímáš s radostí! Jak jsi velkorysý! Jak jsi laskavý! I za to Tě chci, Pane, chválit.

Když mám radost

Cítím radost při každém svém kroku. Je to tichá a pokojná, ale intenzivní radost, která otřásá celým mým já. Je to radost někde hluboko ve mně. Chvílemi je tak silná, že mi vhání slzy do očí. Je to radost, která prozařuje mým životem bez ohledu na to, zda je léto nebo zima, zda jsem zdravá nebo nemocná, zda se mi věci daří nebo nedaří... A proto Tě chci, Pane, chválit.

Šťastná cesta